Horský masiv v Abruzských Apeninách, v pohoří Majella

            APENINY jsou rozsáhlá horská soustava v Itálii, z většiny na Apeninském poloostrově. Rozkládají se od průsmyku Sella d’Altare nad Janovským zálivem, u města Savona, kde navazují na Alpy, až na Sicílii. Apeniny mají délku okolo 1 500 kilometrů, šířka se pohybuje od 70 do 130 kilometrů. Jedná se především o středohory, pouze nejvyšší části mají velehorský charakter. Ty se pak nachází ve Středních Apeninách, respektive Abruzských Apeninách. Nejvyšší horou je Corno Grande v masivu Gran Sasso s nadmořskou výškou 2 914 metrů. Geologicky tvoří Apeniny především vápence, pískovce, slíny a flyš. Na západě se místy nachází metamorfované horniny, Jižní Apeniny tvoří z velké části žulové masivy.

TURISTICKÉ TRASY A TOP MÍSTA V APENINÁCH

MONTE MAGGIORASCA, LIGURSKÉ APENINY

Výstup na nejvyšší horu Ligurských Apenin

Délka: 5 km; převýšení: 370 m; čas: 2 h

Výhled z vrcholu na Ligurské Apeniny směrem k pobřeží Středozemního moře; dole obec S. Stefano d'Aveto

            Monte Maggiorasca je s výškou 1 804 metrů nejvyšší horou Ligurských Apenin. Nachází se v nejsevernější části Apenin, okolo 50 kilometrů severovýchodně od Janova a 30 kilometrů od pobřeží Středozemního moře, v blízkosti hranice s regionem Emilia-Romagna. Hora vystupuje nad zalesněnými údolími Val d’Aveto a Val Nure, východně od obce Santo Stefano d‘Aveto. Hlavní horninou je bazalt.

Stezka nad hranicí lesa; pohled na Ligurské Apeniny, v popředí Monte Tomarlo, pod kterých se nachází průsmyk Tomarlo

            Monte Maggiorasca má dva hlavní vrcholy: o něco nižší jižní (1 800 m) s umístěnou sochou Panny Marie Guadalupské, na tento vrchol vede turistická trasa a asi 300 metrů vzdálený hlavní vrchol s televizním vysílačem. Klasická turistická stezka vede z blízkosti průsmyku Passo del Tomarlo (1 480 m), od hlavní silnice. Většina trasy vede lesem, pouze nejvyšší část hory je bez lesního porostu. (09/21) Fotografie.

NÁRODNÍ PARK MAJELLA

Majelletta (1 995 m) – Blockhaus (2 142 m) – Cavallo – Monte Focalone (2 676 m)

délka: 16 km; převýšení: 800 m; čas: 6 h

Výhled z trasy na pobřežní část Abruzza a Jaderské moře

            Národní park Majella tvoří pohoří Majella, druhé nejvyšší pohoří Apenin. Majella leží ve střední Itálii, v regionu Abruzzo, ve Středních Apeninách, přibližně 60 kilometrů od pobřeží Jaderského moře a města Pescara. Nejvyšší horou pohoří a národního parku je Monte Amaro (2 793 m), druhá nejvyšší hora Apenin.

Monte Amaro (2 793 m), druhá nejvyšší hora Apenin

            Trasa začíná v severní části národního parku u horské chaty Rifugio Pomilio v nadmořské výšce 1880 m a směřuje přes vrchol Majelletta, okolo vrchu Blockhaus do centrální části parku. V průběhu turistické trasy a na vrcholu horu Monte Focalone jsou výhledy 360° na okolní krajinu. Je viditelné 60 kilometrů vzdálené pobřeží Jaderského moře, město Pescara, severozápadně ležící horský masiv Gran Sasso d’Italia i nejvyšší vrchol Majelly Monte Amaro. Hlavní horninou pohoří je vápenec. Národní park má rozlohu 741 km2 a byl založený v roce 1991. (07/17) Fotografie.

CORNO GRANDE, STŘEDNÍ APENINY

Výstup na nejvyšší horu Apenin Corno Grande (2 912 m)

délka: 9 km; převýšení: 950 m; čas: 5 h

Výhled z vrcholu Corno Grande na severovýchodní hřeben hory;mlha a oblačnost umožnily jen velmi krátké výhledy na bližší okolí

            Corno Grande v masivu Gran Sasso d’Italia je s nadmořskou výškou 2 912 metrů nejvyšší horou pohoří Apeniny. Leží ve střední Itálii, v regionu Abruzzo, v Abruzských Apeninách, vzdálený přibližně 110 km severovýchodně od Říma a 45 km západně od pobřeží Jaderského moře. Celý horský masiv Gran Sasso a severně ležící masiv Monti della Laga jsou od roku 1991 součástí jednoho z italských národních parků.

Náhorní plošina Campo Imperatore

            Z jihu vystupuje Corno Grande z rozlehlé náhorní plošiny Campo Imperatore, která se rozkládá v nadmořské výšce okolo 1 800 metrů. Odtud také vede nejsnáze dostupná pěší turistická trasa nazývaná via normale. Pod horským masivem Gran Sasso vede 9,5 km dlouhý tunel dálnice A24. Nedaleko od západního výjezdu z tunelu leží obec Assergi. Necelé 3 km severně od sjezdu z dálnice u Assergi se nachází lanovka Funivia del Gran Sasso, která vede na náhorní plošinu Campo Imperatore. Zde u hotelu Campo Imperatore začíná via normale značená nejprve jako stezka č. 101 a následně č. 103. První, delší, část trasy vede severně. Od úvodní části jsou výhledy na Campo Imperatore, později západně, na část plošiny nazývanou Campo Pericoli s jednotlivými horskými vrcholy, například Pizzo Fava (2 252 m). Ve dvou třetinách cesty odbočuje trasa na východ a následuje nejvíce obtížná část výstupu, více než 100 metrů dlouhé pole kamenné suti. Závěrečný výstup na vrchol je z jihu.

Turistická stezka via normale, pohled na západ

           Horský masiv Gran Sasso je tvořen vápenci, stáří trias až miocén. Horské vrcholy nad 2 000 metrů jsou vymodelovány pleistocenními ledovci. V severní karové části Corno Grande, v nadmořské výšce 2 800 metrů, se nachází nejjižněji položený ledovec, respektive firn, v Evropě Il Calderone. Celá oblast od Campo Imperatore a výše je nad hranicí lesa. V nižších polohách, na severních svazích, rostou zejména buky. Na jižních svazích pak topoly, habry, duby i lísky, kaštanovníky a javory. Z jehličnanů zde nejvíce rostou smrky a modříny. Z květin zde najdeme například zvonek, prvosenku, hořec a několik druhů orchidejí. (07/17) Fotografie.

ETNA, SICÍLIE

Výstup do „bezpečné“ vzdálenosti od kráteru na nejvyšší činný vulkán v Evropě

délka: 9,8 km; převýšení: 1 020 m; čas: 5 až 6 h

Hlavní kráter Etny s nadmořskou výškou okolo 3 330 m

            Etna je s 3 330 metry nejvyšší činnou sopkou v Evropě. Nadmořská výška stratovulkánu se v důsledku aktivity a výbuchů mění. V roce 1957 byla výška 3 213 m, v roce 1984 3 369 m. Vedle hlavního kráteru s průměrem 500 metrů má Etna okolo 270 dalších vedlejších kráterů. Obvod stratovulkánu je 150 kilometrů. Historicky je do dnešní doby známo 135 velkých výbuchů. Etna se rozkládá na severovýchodě Sicílie, 10 kilometrů severně od města Katánie. Ze severní strany je obklopena pohořími Peloritani a Nebrodi, které jsou součástí Sicilských Apenin. Na východě sestupují svahy sopky až téměř k pobřeží Jónského moře. Na úpatí sopky a níže na svazích se pěstuje vinná réva, olivy, citrusy, ovocné stromy. Kulturní krajina sahá až do nadmořské výšky okolo 1 000 metrů. Výše rostou kaštanovníky. Nad 1 600 metrů rostou akáty, dřišťál a kapradí. Od 2 500 metrů není žádná vegetace.

Jeden z vedlejších kráterů Crateri barbagallo, v pozadí hlavní kráter

         Přístup k Etně je z jihu, po silnici SP 92. Místem výstupu je horská chata Rifugio Giovanni Sapienza, která je v nadmořské výšce 1 910 m, v blízkosti silnice. Část výstupu je možné zkrátit lanovkou, která má horní stanici ve výšce 2 504 m. Nejdále je možné dojít k místu nazývanému Torre del Filosofo v nadmořské výšce okolo 2 900 m, ve vzdálenosti 1,8 km od kráteru. Bližší přístup ke kráteru není bezpečný a není povolen. Geologicky tvoří Etnu bazaltické lávy různého typu. (05/16) Fotografie.

NÁRODNÍ PARK ABRUZZO, STŘEDNÍ ITÁLIE

Pescasséroli – Monti delle Vitelle (1 845 m) – Lago di Barrea

Pescasseroli a horský hřbet pohoří Monti Marsicani

            Národní park Abruzzo, Lazio, Molise se nachází ve střední Itálii, ve středních Apeninách, něco přes sto kilometrů východně od Říma. Národní park leží především v regionu Abruzzo, ale zasahuje také do regionů Lazio a Molise. Abruzzo. Je druhým nejstarším italským národním parkem, byl založený v roce 1922. Park je známý divokou přírodou a přítomností medvěda hnědého a vlka apeninského. V lesích zde rostou buky, jedle, stříbrné smrky, borovice a kaštany. Ke zdejším druhům rostlin náleží například lilie zlatohlavá, lilie cibulkonosná, střevíčník pantoflíček nebo hořec. Faunu tvoří 40 druhů savců, vedle medvěda a vlka, také rys, abruzský kamzík, lišky, 30 druhů plazů a 300 druhů ptáků, například strakapoud bělohřbetý nebo orel skalní.

Pohoří Monti della Meta

             Orograficky oblast tvoří Abruzské Apeniny. Na severu se rozkládá Montagna Grande (2 208 m), na severovýchodě pohoří Monti Marsicani (2 285 m), na západě Monti Marcolani (1 945 m) a na jihu Monti della Meta (2 247 m). Hlavním centrem národního parku je obec Pescasseroli (1 167 m) ve střední části parku. K dalším navštěvovaným místům náleží středověká obec Scano nebo rekreační středisko Opi. V jihovýchodní části se pak nachází vodní nádrž Lago di Barrea (délka přes 3 kilometry) a město Barrea. (07/17)

PŘÍRODNÍ PARK PORTOFINO, LIGURSKÉ APENINY

Camogli - San Rocco – San Fruttuoso – Portofino

délka: 10,5 km; převýšení: 520 m; čas: 5 h

Záliv Golfo di Paradiso

            Přírodní park Portofino, italsky Parco naturale di Portofino, je chráněná přírodní oblast na poloostrově v Ligurském moři, přibližně 30 kilometrů východně od města Janova, v regionu Ligurie, na severozápadě Itálie. Oblast je součástí východní části Italské riviéry, nazývaná Riviera di Levante. Chráněná krajinná oblast byla založena v roce 1935. Rozkládá se v Janovském zálivu, mezi menšími zálivy Golfo Paradiso na západě a Golfo Tigullio na východně, respektive mezi městy Camogli a Santa Margherita. Oblast má rozlohu 10,6 km2 a nejvyšší bod Monte di Portofino má 610 m.

Přístav v Camogli s kostelem Santa Maria Assunta

            Turistická trasa začíná v Camogli, vede do menší obce San Rocco a následně vede po skalnatém pobřeží, nad útesy v Ligurském moři. Ve střední části trasa klesá na pobřeží k opatství San Fruttuoso. Následně opět stoupá východně nad pobřeží a do rybářské obce Portofino. Flora v oblasti je typická středomořská. Na poloostrově rostou kaštanovníky, lísky, habrovci, borovice, duby cesmínové, planiky nebo olivovníky. Místní faunu ze savců tvoří prasata divoká, lišky, jezevec lesní, kuna skalní nebo ježek.

Portofino s kostelem sv. Martina

            Camogli je letovisko ve východní části Italské riviéry, přibližně 25 kilometrů východně od Janova. Je známé svými pěti až šestipodlažními měšťanskými domy s barevnými fasádami. K nejstarším památkám náleží hrad Castello della Dragonara z 13. století a kostel Santa Maria Assunta založený ve 12. století. Benediktinské opatství San Fruttoso di Capodimonte bylo založeno již v 8. století biskupem Prosperem. Východně od kláštera stojí kamenná věž Torre dei Doria. Obec Portofino leží v zátoce v jihovýchodním výběžku poloostrova Portofino. Nad městem stojí hrad Castello Brown vystavěný Janovany v 16. století na obranu zálivu. V blízkosti se nachází kostel sv. Jiří z 12. století a v přístavu ve městě kostel sv. Martina, rovněž z 12. století. (04/12, 08/16) Fotografie.

VESUV, KAMPÁNSKÉ ANTIAPENINY

Výstup na vulkán Vesuv (1 281 m)

délka: 21 km; převýšení: 1 200 m; čas: 6 h

Vesuv, Monte Somna a centrální část Neapole z čtvrti a vrchu Vomero (251 m) v Neapoli

            Vesuv, italsky Monte Vesuvio, má nadmořskou výšku 1 281 metrů a nachází se v jižní Itálii, v Kampánii, nad Neapolským zálivem, 10 kilometrů jihovýchodně od centra města Neapole. Jihozápadní svah vulkánu zasahuje až téměř k pobřeží Středozemního moře. Vesuv je složitý stratovulkán, který vznikl na základech staršího, vyššího a rozlehlejšího stratovulkánu Monte Somna. Z původního stratovulkánu Somna se dochoval horský hřbet severně od kaldery Vesuvu. Nejvyšší část hřbetu Somna má výšku 1 132 m. Vesuv má v základně průměr 75 kilometrů. Kráter má průměr 700 metrů. Vesuv je součástí tzv. Kampánských Antiapenin. Antiapeninami jsou nazývány ty horské systémy, které nejsou součástí hlavního apeninského hřebene. Jsou však součástí pohoří Apeniny.

Výhled na jihovýchodní část Neapolského zálivu, předměstí Neapole a město Torre Annunziata, z jižního svahu Vesuvu

           Od ničivého výbuchu Vesuvu v roce 79 je známo dalších 12 větších výbuchů. Při výbuchu v roce 79 horniny, vulkanický prach a plyny vylétly do výšky více než 30 kilometrů. Výbuch zničil okolní města Pompeje a Herculaneum. Při erupci v roce 1906 se vrchol Vesuvu snížil o 160 metrů. Poslední větší výbuch a výlevy lávy proběhly v roce 1944. Jediná přístupová cesta k Vesuvu je ze západu, po silnici, z Ercolana. Vzdálenost k vrcholu, ke kráteru, je 11 km. Druhou možností je nezpevněná cesta po jižním svahu, v dolní části lesní cesta. Z této strany je oficiálně povolen přístup pouze terénními autobusy. (05/13) Fotografie.

AMALFITANA, KAMPÁNIE

Sorrento – Positano – Amalfi

délka: 29 km; převýšení: 500 m; čas: 8 h

Amalfitanské pobřeží, ve střední části Positano

            Amalfitana je pobřežní oblast na jihozápadě Itálie, respektive v západní části regionu Kampánie, v Salernském zálivu. Rozkládá od Sorrentského poloostrova, respektive od města Positano až téměř k městu Salerno neb Vietri sul Mare. Amalfitana bývá považována za nejkrásnější pobřežní krajinu v Itálii. Podél pobřeží se nachází několik historických měst nebo spíše obcí založených ve středověku mořeplavci. Místní zástavba je umístěna ve strmých svazích a na skalních útesech pohoří Monte Lattari, které vystupuje z Tyrhénského moře. Pobřežím prochází úzká silnice SS163 vystavěná v roce 1840. Oblast je součástí kulturního světového dědictví UNESCO. Amalfitanskému pobřeží dominuje vápencové pobřežní pohoří Monte Lattari, které je součástí Kampánských Apenin. Nejvyšší hora San Michele má nadmořskou výšku 1 444 metrů a rozkládá se severovýchodně nad Positanem.

Zástavba a pláž v Positanu, v pozadí hora Monte Comune (877 m)

            Positano, původní rybářská obec ležící na západě Amalfitany, je jedním z hlavních letovisek a turisticky navštěvovaných míst na Amalfitanském pobřeží. V obci žije něco přes 3 tisíce obyvatel. Turisticky velmi známé a vyhledávané se Positano stalo v 60. letech minulého století, když se zde stali stálými hosty známí spisovatelé, umělci, malíři, skladatelé a filmoví režiséři. Dominantu města tvoří krychlové domy ve skalnatých svazích a benediktinský kostel Santa Maria Assunta z druhé poloviny 18. století. Amalfi ležící ve střední části Amalfitany, je s 6 tisíci obyvateli, hlavním centrem pobřežní oblasti. Historické město mělo v 11. století okolo 50 tisíc obyvatel a bylo známé v celém Středomoří. V centru obce stojí dóm založený v 9. století, na počátku 13. století přestavěný v arabsko-normanském slohu.

Pobřeží s Positanem

            Sorrento ležící západně od Amalfitany, na severu Sorrentského poloostrova, je s více než 15 tisíci obyvateli, po Salernu, druhým největším městem v blízkém okolí Amalfitany. Město bylo založeno Řeky a již v antice bylo navštěvováno jako letovisko. Ve městě, vystavěném na 50 metrů vysoké skále, se nachází řada vil, hotelů a zahrad. Centrum je náměstí Piazza T. Tasso s románským kostelem. K dalším turisticky význačným místům na pobřeží náleží Atrani, Ravello a Vietri sul Mare, které leží východně od Amalfi. V Atrani je unikátní kostel San Salvatore založený v 10. století, korunovační kostel dóžat z Amalfi. V Ravellu žilo ve 13. století více než 30 tisíc obyvatel. V centru obce stojí románská katedrála San Pantaleone z konce 11. století. (05/13) Fotografie.