Matterhorn z okolí Riffelbergu

             Za VNITŘNÍ ALPY označuji jednu ze dvou částí Západních Alp. Jedná se o oblouk vnitřních Alp složený až na výjimky z krystalických hornin. Nachází se zde nejvyšší horské skupiny Alp, které leží na území Itálie, Francie a Švýcarska. Součástí Vnitřních Alp jsou Ligurské Alpy, Přímořské Alpy, Kottické Alpy, Dauphinéské Alpy, Grajské Alpy, masiv Mont Blanc a Penninské Alpy a Walliské Alpy, Tessinské a Luganské Alpy, Gotthardský masiv, Adulské Alpy, Bernské Alpy, Urnské Alpy a Glarnské Alpy. Oblast tvoří nejvyšší a nejvíce známé alpské vrcholy: Mont Blanc (4 808 m), Monte Rosa (4 634), Matterhorn (4 478 m), Dom (4 547 m), Lyskamm (4 533 m), Weisshorn (4 506 m), Jungfrau (4 152 m), Finsteraahorn (4 274 m), Grand Combin (4 314 m), Grandes Jorasses (4 208 m), Gran Paradiso (4 061 m), Barre de Écrins (4 102 m), La Meije (3 984 m) nebo Monte Viso (3 841 m). Nachází se zde nejvyšší pohoří Alp masiv Mont Blanc, oblast s největšími ledovci v Alpách, která leží v Bernských Alpách, nejvíce známá alpská střediska jako je Chamonix nebo Zermatt, a také nejstarší národní parky na území Itálie (Gran Paradiso) a Francie (Vanoise).

TURISTICKÉ TRASY A VÝSTUPY VE VNITŘNÍCH ALPÁCH

GORNERGRAT, WALLISKÉ ALPY

Výstup na horu Gornergrat přes Riffelsee a po trase 33 a zpět po 24

Délka: 10 km; převýšení: 550 m; čas: 3 až 4 h

Matterhorn z trasy na Gornergrat

            Gornergrat (3 135 m) je hora či spíše skalnatý hřeben ve Walliských Alpách nad jedním z nejvíce známých alpských turistických středisek Zermattem. Pod vrcholem hory je umístěná astronomická observatoř a horská chata. Gornergrat je také dostupná ozubnicovou železnicí.

Vlevo Monte Rosa s Dufourspitze, vpravo Lyskamm; z vrcholu Cornergrat

            Turistické trasy na vrchol Gornergratu vedou přímo zZermattu nebo je možné využít lanovky či kombinaci lanovky a výstupu. Z Riffelbergu (2 582 m) dostupného lanovkami lze jít po turistické trase k laguně Riffelsee a následně pokračovat po trase 33 nad údolím s ledovcem Gornergletscher.

Horská chata a observatoř Gornergrat

            Z trasy a vrcholu Gornergrat je výhled ne nejvyšší hory Alp mimo Mont Blanc. Především na jednu z nejznámějších hor v Alpách Matterhorn (4 478 m) a následně na druhou nejvyšší horu Alp horský masiv Monte Rosa s vrcholem Duffourspitze (4 634 m). Jihozápadně od Dufourspitze leží šestý nejvyšší vrchol Alp Lyskamm (4 533 m). V okolí Dufourspitze vystupují další nejvyšší vrcholy Alp,které jsou součástí masivu Monte Rosa: Zumsteinspitze (4 563 m) a Signalkuppe (4 554 m). Severně od Matterhornu vystupuje DentBlanch (4 358 m). Směrem na sever, nad údolím Mattertal, se nachází zbylé nejvyšší hory v Alpách mimo MontBlanc: na východě jsou to Dom (4 547 m) a Täschhorn (4 491 m) a na západě Weisshorn (4506 m).

Nad údolím Mattertal vystupují vlevo Dent Blanche, úplně vpravo Dom

            Walliské Alpy se rozkládají na území Švýcarska a Itálie. Druhá nejvyšší a rozsáhlá horská skupina má rozlohu okolo 8 300 km. Na území Švýcarska či na společné hranici s Itálií se nachází přes 30 vrcholů s výškou přes 4 000 metrů. V horském masivu Monte Rosa se nachází největší počet nejvyšších hor Evropy. (08/21) Více fotografií.

TETE DE LA MAYE, MASIV ÉCRINS

Výstup na horu Tete de la Maye (2 550 m) v centrální části Národního parku Écrins

délka: 4 až 5 km; převýšení: 837 m; čas: 4 až 5 h

Výhled z vrcholu Tete de la Maye na nejjižěji položenou čtyřtisícovku v Alpách Barre des Écrins

       Tete de la Maye (2 550 m) je hora v centrální části masivu a Národního parku Écrins. Z vrcholu hory je jeden z nejlepších výhledů na nejjižněji položenou čtyřtisícovku v Alpách Barre des Écrins. Barre des Écrins je s  výškou 4 102 metrů nejvyšší horou masivu Écrins, Národního parku Écrins a Dauphinéských Alp.

Pohled z vrcholu směrem na západ, do údolí řeky La Vénéon, kde vede příjezdová cesta do osady La Bérarde

            Národní park Écrins leží na jihovýchodě Francie, přibližně 70 kilometrů jihovýchodně od města Grenoble. Je součástí Dauphinéských Alp. Park byl vyhlášen v roce 1973 a má rozlohu 917 km². Na území parku se nachází nejvyšší horské vrcholy ve Francouzských Alpách, po masivu Mont Blanc. Součástí parku jsou glaciální údolí, alpské louky a pastviny, horská jezera, subalpínský lesní porost a od 3 000 metrů také ledovce. Dalšími nejvyššími a nejvýznamnějšími horskými masivy na území parku po Barre des Écrins jsou La Meije (3 983 m) a Mont Peivoux (3 946 m). Hlavní horninou v oblasti je žula. Správa národního parku je v obci Gap.

Výhled na jih, do střední části národního parku; v pozadí Mont Peivoux

           Výstup na Tete de la Meye vede po značené turistické trase z ne snadno dostupné horské osady La Bérarde. Řada úseků na trase je zajištěna ocelovými lany a řetězy a místy vyžaduje lezení.

Výhled z blízkosti sedla Col du Lautaret na druhou nejvyšší horu národního parku La Meije; ve střední části

          Působivý je také průjezd po severní hranici národního parku, po silnici D 1091, kde nad obcí La Grave vystupuje druhá nejvyšší hora masivu a parku La Meije. Ještě lepší výhledy na horské štíty s ledovci jsou pak v blízkosti horského sedla Col du Lautaret (2 058 m). (09/20)

COL DE L’ISERAN, VANOISE

Nejvyšší silniční průsmyk v Alpách

Výhled z vrcholu Pointe des Lessieres na Národní park Vanoise a silnici jižně od průsmyku

            Col de l’Iseran je s nadmořskou výškou 2 764 metrů nejvyšším silničním průsmykem v Alpách. Nachází se v Savojsku, v blízkosti hranice s Itálií, v masivu Vanoise, nedaleko Národního parku Vanoise. Je dostupný pouze v letních měsících. Silnice vede v místě historické stezky, která zde procházela již v 17. století. Byla postavena v letech 1929 až 1937. V místě průsmyku je restaurace a kaple Panny Marie postavená v roce 1939. Z průsmyku lze po stezce vystoupat na vrchol hory Pointe des Lessieres (3 043 m), kde je výhled na masiv Vanoise, národní park, rovněž také na Národní park Gran Paradiso v Itálii.

V údolí Val-d'Isére, nad ním horský vrchol Rocher de Bellevarde

            Masiv Vanoise je po masivu Mont Blanc a Écrins třetí nejvyšší horskou skupinou ve francouzských Alpách, respektive ve Francii. Národní park Vanoise založený v roce 1963 je nejstarším národním parkem ve Francii. Vanoise je rozčleněný do několika menších velehorských celků rozdělených údolími. Řada hor má nadmořskou výšku přes 3 500 metrů. Nejvyšší horou je Grand Casse (3 885 m), následuje Mont Pourri (3 779 m). Je zde okolo 80 ledovců. Zachovala se zde vzácná fauna i flora. V národním parku je přes 400 kilometrů značených turistických stezek a okolo 15 horských chat.

Průsmyk Col de l'Iseran

            Severně od národního parku leží známá alpská lyžařská střediska Tignes a Val d’Isére. Val d’Isére leží na horním toku řeky Isére, v údolí Tarentaise, v nadmořské výšce 1 780 m. Žije zde okolo 1,6 tisíce obyvatel. Nad městem je možné pomocí lanovky a následně krátké značené cesty udělat výstup na horu Rocher de Bellevarde (2 826 m). (07/21)

MONTE VISO, KOTTICKÉ ALPY

Trasa v okolí hory Monte Viso v centrální části Kottických Alp

délka: 8 km; převýšení: 720 m; čas: 5 h

Monte Viso (3 841 m) z turistické trasy

            Kottické Alpy jsou součástí Západních Alp, leží na severozápadě Itálie, na hranicích s Francií, jihozápadně od Turína. Větší část pohoří leží v Itálii, na své východní straně vystupuje z Pádské nížiny, respektive zvlněné krajiny Monferrata. Nejvyšší horou pohoří je Monte Viso, také Monviso, s nadmořskou výškou 3 841 metrů. Hora je považovaná za zcela výjimečnou, své okolí převyšuje o více než 400 metrů. Horský masiv je viditelný ze vzdálených míst Pádské nížiny a byl již dobře znám Římanům. Velkolepý, pyramidální tvar hory byl inspirací pro Vergilia, Dante Alighieriho, Petrarcu a další autory.

Údolí řeky Pád a Kottické Alpy

            Vybraná turistická trasa začíná na horské plošině Pian del Re (2 020 m), v horní části údolí řeky Pádu. Pian del Re je z hlediska italské geografie významné místo, protože zde pramení největší italská řeka Pád. Trasa značená jako V16 a následně V19 vede západním směrem okolo pramene Pádu. V nadmořské výšce 2 450 metrů se stáčí na jih a prochází pod vrcholem Punta Venezia k horské chatě Rifugio Giacoletti (2 741 m). Odtud a dále na trase je možné pozorovat nejvyšší horu Kottických Alp Monte Viso. Od chaty se sestupuje jižním směrem pod vrcholy Punta Udine a Punta Roma a následně vede trasa východně k horskému jezeru Lago Superiore. Odtud pak zpět na Pian del Re.

Výstupová cesta k horské chatě Giacoletti a vrchol hory Punta Venezia (3 095 m)

            Geologické složení Kottických Alp je velmi různorodé. K hlavním horninám náleží serpentit, rula, žula i vápenec. Monte Viso je tvořen metamorfovanými horninami. Dominantními horninami jsou amfibolit, eklogit, metagabro nebo metadiorit.

Údolí Pádu, vlevo Pian del Re

            Hlavní horské masivy Kottických Alp tvoří Orsiera (2 780 m), Queyron (3 060 m) a Ramiere (3 302 m), Chambeyron (3 411 m) a Oronaye (3 100 m). (07/19)

VÝHLED NA MONT BLANC Z PUNTA HELBRONNER

Výhled na Mont Blanc z hory Punta Helbronner (3 462 m) v masivu Mont Blanc

Vrchol Mont Blancu (4 810 m) z vyhlídky Punta Helbronner

            Horský vrchol Punta Helbronner (3 462 m) se nachází 5,4 km východně od vrcholu nejvyšší hory Evropy Mont Blancu. Je součástí horského masivu Mont Blanc. Leží na území Itálie, v těsné blízkosti hranice s Francií. Od roku 2015 vede na vrchol hory z obce La Palud v údolí Aosty lanovka Skyway Monte Bianco. Dolní stanice Entreves je v nadmořské výšce 1 300 metrů. Pod vrcholem hory jsou dvě horské chaty, původní Rifugio Torino (3 322 m) a nová Rifugio Torino (3 375 m). Z Punta Helbronner lze pokračovat další lanovkou do Francie, na známý vrchol Aiguille du Midi (3 842 m) a odtud do Chamonix pod Mont Blancem.

Pohled severozápadně, do Francie, z ledovce Glacier du Géant v severovýchodní části masivu Mont Blanc

           Oblast na italské straně se nachází pod jihovýchodním svahem hory Mont Blanc, na soutoku horských řek Dora di Veny a Dora di Ferret. Jihozápadně, směrem pod Mont Blancem leží údolí Val Veny, severovýchodně, směrem k trojmezí státních hranic, Itálie, Francie a Švýcarska, leží údolí Val Ferret. 3 km jižně od lanovky leží hlavní horské středisko v oblasti, město Courmayeur.

Výhled z lanovky Skyway Monte Bianco do údolí Val Ferret, Val Veny a na západní část údolí Aosty a na starší horskou chatu a zástavbu Rifugio Torino

            Vyhlídka Punta Helbronner je dostupná i po turistické trase. Ta vede z obce La Palud k horské chatě Rifugio Pavillon (2 174 m) a následně severozápadně. Přibližně od nadmořské výšky 2 700 m vede k horským chatám Rifugio Torino zajištěná cesta. (08/16)

PUNTA MARGUAREIS, LIGURSKÉ ALPY

Výstup na nejvyšší horu Ligurských Alp

Délka: 15 až 16 km; převýšení: 1 270 m; čas: 6 h

Výhled na západní Ligurské Alpy pod vrcholem hory Cime de la Galine

            Punta Marguareis je s výškou 2 651 metrů nejvyšší horou Ligurských Alp. Ligurské Alpy tvoří závěrečnou část Alp, na západě Alp, následně přecházejí v Apeniny. Leží na západě Ligurie a jihu Piemontu, tj. na severozápadě Itálie a malou částí zasahují i do Francie. Vápencové pohoří leží z jižní strany okolo 40 kilometrů od pobřeží Ligurského moře, ze severu je obklopeno Pádskou nížinou. Hlavní hřeben se rozkládá ve směru západ-východ, zbylé části pohoří tvoří hůře prostupný labyrint hor a údolí. Vrchol Punta Marguareis se nachází na italsko-francouzské hranice. Nejbližšími většími obcemi jsou na západě Limone Piemonte v Itálii a Tende ve Francii. Nejlépe dostupná je hora z jihu, z malé obce Carnino, respektive z její horní části Carnino Superiore. Carnino je dostupné po silnici údolím nebo spíše kaňonem řeky Tanaro z obce Ponte di Nava.

Krasová oblast Ligurských Alp

            Z Carnina vede značená turistická trasa západním až severozápadním směrem na horskou chatu Rifugio Don Barbera (2 070 m). Jihovýchodně leží údolí řeky Tanaro, západu dominuje horský masiv Cima di Pertega (2 404 m), severu Cima Palu (2 538 m). Od horské chaty vede výstup severně až severovýchodně. Na rozcestí pod vrcholem Cime de le Galine (2 400 m) lze jít kratší, strmější a náročnější severní cestou či na vrchol vystoupat obloukem ze severovýchodu po tzv. via normale. Zatímco jižní část hory tvoří i mírně se svažující plošina, v severní části se nachází svislá stěna, které sestupuje až do nadmořské výšky okolo 2 050 metrů. Na severu se také nachází malé jezírko Marguareis. Celá masiv Punta Marguareis je bohatý na krasové jevy, nachází se zde komplex jeskyní. Horský masiv a okolí je součástí Přírodního parku Marguareis. Rostou zde zejména bukové, jedlové a modřínové lesy. Vyskytuje se zde okolo 1 500 druhů rostlin. Mezi charakteristickou místní faunu náleží pro Alpy typické druhy jako je kamzík, svišť, orel či tetřívek obecný. (10/21)

SUSTENPASS, URSKÉ ALPY

Nejvýše položený silniční horský průsmyk v Urských Alpách

Východní část horské silnice za průsmykem Sustenpass, směrem k Wassen

            Sustenpass je horský průsmyk ve středním Švýcarsku, v Urských Alpách. Leží v nadmořské výšce 2 260 metrů. Ve výšce 2 224 metrů jím prochází silnice, které spojuje obce Innertkirchen v kantonu Bern a Wasen v kantonu Uri. Silnice má délku 45 kilometrů a byla postavena v letech 1938 až 1945. Na západě překonává převýšení 1 600 metrů, na východě 1 300 metrů.

Západní část silnice před průsmykem

            V blízkosti průsmyku se nachází horská chata Berggasthaus Sustenpass. V nejvyšších částech průsmyku je výhled na okolní hory Urských Alp, kterým dominuje Sustenhorn (3 502 m) s více než 4 kilometry dlouhým ledovcem Stein. Nejvyšší horou Urských Alp je dále jižně ležící Dammastock (3 630 m). (09/21)